Srdce pro Václava Havla

6. října 2018 v 9:21 | Ještěrka
Mí milí čtenáři, jistě jste zaregistrovali, že by včera Václav Havel slavil narozeniny. U nás v divadle vznikl již začátkem sezóny krásný projekt "Srdce pro Václava Havla", který bych vám sem ráda umístila - kdyby se chtěl náhodou někdo přidat.

Před necelými sedmi lety zemřel prezident Václav Havel. Po jeho smrti 18.12.2011 zaplavilo náměstí a další pietní místa naší země množství svíček, které lidé spontánně zapalovali na uctění jeho památky. Tehdy vznikl nápad odlít z vosku těchto svíček objekt otevřeného Srdce pro Václava Havla, do kterého může každý vstoupit. Po měsících putování, kdy na čas zakotvilo i v Divadle Husa na provázku, bylo Srdce v roce 2013 natrvalo vystaveno v prosté a důstojné instalaci v kamenném sklepení zámku v Litomyšli.
Od té doby se těší zájmu veřejnosti, pořádají se zde ve výročích besedy a jiné akce, přibývá lístků se vzkazy. Žije svým životem a připomíná, že lidé, kteří si tvrdošíjně myslí, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, tu stále jsou. Ať je tento výrok jakkoliv bláhový, ačkoliv je považován za patetický výkřik, ač je v podstatě nesplnitelný, přesto má smysl. Je to jednoduchá idea, jejíž naplňování udržuje čisté svědomí a vede ke slušnému životu. Symbolem a vlastně hmotným důkazem široce založené víry v tuto ideu je právě objekt Srdce pro Václava Havla.
Cítíme, že se česká společnost v posledních letech proměnila - zhrubla, vytrácí se z ní slušnost, soucítění, z politiky se stala špinavá věc ovládaná divnými zájmy. Zjednodušeně řečeno ze společnosti se vytrácí srdce pro Václava Havla. Proto my, autoři plastiky a autor instalace jsme se rozhodli pro její aktualizaci. Nazýváme ji "Více Srdce pro Václava Havla". Chceme, aby se objekt Srdce donekonečna odrážel v množství drobných zrcátek, abychom se v těch zrcátkách viděli i sami, aby se prostor sklepení stal obráceným krystalem, v jehož středu bude to Srdce a my.

Tato iniciativa je spojena s výzvou. Věnujte nám malé kulaté osobní zrcátko. Dámy jej nosí v kabelkách, pánové je mívají v šuplících psacích stolů, všichni jej máme někde doma. Za stovek Vašich zrcátek sestavíme řečený krystal. Pošlete jej poštou na adresu uvedenou pod touto výzvou. Pokud se nám jich sejde dostatečný počet, bude to znamenat, že je stále dost lidí, kteří mají srdce pro Václava Havla a pravdě a lásce naroste sebevědomí. Jestli se to stane takto, máme v plánu obnovenou instalaci Srdce otevřít v říjnu tohoto roku, tedy v měsíci kdy se narodil Václav Havel a samostatný stát.
Srdečně děkují autoři: Josef Pleskot, Roman Švejda, Lukáš Gavlovský

 

Technika je sviňa

25. září 2018 v 12:30 | Ještěrka
"Dnešní představení je z technických důvodů zrušeno."

Tahle věta zřejmě nepotěší moc nikoho. Ale je to o to horší, když už do toho divadla dojdete a dozvíte se o zrušeném představení až tam. Ano, přesně to se mi včera stalo. Normálně v klidu dojdu a tam mi Alex ukáže nápis nad pokladnou, kde se psalo, že jsou obě představení z technických důvodů zrušena. Co víc si přát! Takže představení není a já mám ještě dvě hodiny čas. A tak jsem si vybrala to nejlehčí a v ten moment i nejlepší řešení.
V našem divadle je, jako asi ve většině divadel, divadelní hospoda a v ní Alex a Aleš. Šla jsem si tedy na chvíli sednou za nima. A musím říct, že to byla vážně sranda. Kluci jsou fajn. Alex je neskutečný miláček a Aleš je zase neskutečně vtipný. Taky jsem si vyslechla pár vtipných historek, jako třeba "Jak hlavní slavila magisterský titul" nebo "Jak si Alex kupovat v Tigeru brýle".
Chvilku před tím, než jsme odešli, za náma přišel někdo z toho divadla, které mělo hrát a sdělil nám, že nám tu hodinu, co jsme tam byli (ehm, já tam byla sotva půl hodiny, jejda :D), samozřejmě zaplatí, takže to vlastně nebyla zase tak zbytečná cesta.
V hospodě jsme seděli tak třičtvrtě hodiny a potom jsme se rozešli. Alex šel na vlak a jel domů, Aleš jel na byt, kde jako student bydlí a já měla ještě jednu akci poblíž divadla. Sice byla hrozná kosa a akce byla venku, ale i tak jsem si ji užila, protože se jednalo o zahájení sezóny jednoho divadla (ne našeho), které mám moc ráda. Poslechla jsem si ukázky nejnovějších oper, proslov ředitelů a ukázky činohry. Bylo tam hodně lidí, ale určitě ne tolik, jako jich tam bylo loni (asi kvůli počasí). Akce trvala cca dvě hodiny a po jejím skončení jsem konečně jela domů.

Myslí, že i přes zrušené představení, to bylo pěkné odpoledne. Ono asi něco na přísloví "Všechno zlé je pro něco dobré." bude.

Velká premiéra

22. září 2018 v 12:47 | Ještěrka
A už je to tady zas...

Když se blíží premiéra všeobecné napětí značně stoupá. A pak nastane ten slavný večer, do divadla se sjede spoustu známých lidí a ze všech konečně opadne nervozita posledních dní. I my měli včera slavnostní velkou premiéru. My, jako uvaděči, jsme měli možnost jít už ve čtvrtek na generálku, takže jsme zhruba věděli, o čem představení je a jak je dlouhé. Musím říct, že je to jedno z nejlepších představení, které jsem tam do teď viděla.
V ten slavnostní den jsme měli sraz v 17:50, aby jsme stihli všechno nachystat. Uklidili jsme šatnu a sál a potom jsme už čekali na první diváky. Sešlo se jich tam opravdu hodně, že se nám skoro nevlezli do sálu. A na začátku se stal první průšvih. Tak nějak jsme zapomněli zhasnout světla na schodech a ve foyer, takže naše šéfová dostala vynadáno. Po začátku představení jsme chystali občerstvení pro herce a na afterparty, která probíhala venku. Mazali jsme chlebíčky, jeden z nás zašel koupit nachos, připravili jsme pivo a rozlili víno. Nakonec jsme si rozdělili velké množství dárků, které prý není na premiéře nijak neobvyklé. Každý z nás měl 2-3 herce a dvě holky měli květiny pro herce a pro kompany, které bylo tvořené studenty vysoké umělecké školy. Byla jsem hrozně nervózní; sice ty lidi už nějaký čas znám, ale pořád to bylo porpvé, co jsem někomu z nich něco předávala. Dohromady nás tam bylo 7 uvaděčů s tím, že jeden musel zůstat v šatně.
Po předání darů a po proslovu režiséra se většina diváků přesunula na již zmíněnou afterparty (ta je u nás pro všechny, ne jenom pro VIP hosty), která podle všeho trvala až do brzkých ranních hodin, nebo odešla pryč. Já jsem odešla kolem půl jedenácté, protože jsem potřebovala stihnout poslední tramvaj. Zbylí asi 3 lidi, co tam zůstali, odcházeli kolem jedenácté.

Toliko ke slavnostní premiéře našeho divadla. Když si tak čtu předešlé řádky, děkuji v duchu Bohu, že mi umožnil pracovat tam, kde pracuju. Je to tam totiž skvělé!
 


Co se stalo, přihodilo tuhle v divadle...

16. září 2018 v 17:44 | Ještěrka |  Téma týdne
Práce, to je opravdová zodpovědnost. Proto se vyplatí mít o ní dobrý přehled.

Bude to možná týden, měli jsme uvádět představení hostujícího divadla a měli jsme tam být tři. Sraz jsme měli o půl, což jsem trochu neztíhala (blbý MHDéčko). Do divadla jsem přišla o pět minut později, ale i tak jsem tam byla první. Dostala jsem se přes postavené kulisy do šatny, která je ve foyer. Odložila jsem si věci, šla pro čtečky na lístky, zkontrolovala jsem, že je v nich správné představení a čekala. A čekala, čekala, čekala.
Po pěti minutách se konečně ve dveřích objevila Beata, celá udýchaná, a hrozně se omlouvala, že jí ujela tramvaj (blbý MHDéčko - podruhé). Zeptala se, jestli tady má být s námi ještě někdo, tak jsem jí řekla, že chybí ještě Alex. Tak jsme mu teda volaly a zjistily jsme, že si Alex zapomněl napsat, že má službu, ale že je ve městě a hned doběhne.
A hned znamená fakt hned! Na to, jak byl daleko, se do divadla totiž dostal opravdu rychle - za pouhých 5 minut. A první co zjišťoval, bylo, kdo má ten den hlavní službu. Když jsme mu řekli, že nikdo, protože jsou to hosté, dost se mu ulevilo. Mně se taky dost ulevilo.
Zbytek večera probíhal poklidně. Měli jsme ještě tak hodinu čas, než jsme začali pouštět diváky dovnitř, takže jsme si sedli venku a povídali si o kde čem. Řeknu vám, že se dá zjistit hodně zajímavých věcí ve chvílích, ve kterých byste to ani omylem nečekali. Chvíli před půl osmou jsme začali pouštět lidi do stanu, ve kterém se ten den hrálo a o půl začalo samotné představení. Bea se šla dovnitř dívat a my s Alexem jsme ještě chvíli stáli u dveří a čekali na případné opozdilce.
Z divadla jsem odcházela kolem třičtvrtě na osm a zamířila jsem na tramvaj. Alex ještě zůstal v divadle, protože čekal na vlak.

A to je vlastně konec mého vyprávění. Poučení zní: Vždycky si všechno zapisujte, protože nikdy nevíte, kdy na něco zapomenete. A když si na to konečně vzpomenete, tak už může být pozdě.

Základní informace

15. září 2018 v 19:40 | Ještěrka
Na žádném blogu nechybí takový ten zbytečný článek o tom, o čem ten který blog bude, případně nějaké informace o autorovy. Takový článek nesmí chybět ani u mě, i když je z názvu blogu dost zřejmé, co že se na něm dočtete.

Co na blogu?

Myslím, že bude nejlepší napsat pár informací v odrážkách:
  1. Už podle názvu je jasné, že blog bude věnován divadlu
  2. Divadlem je myšlený prostor, který je oku běžného diváka skryt - zákulisí, zkoušky, neveřejné večírky,...
  3. Kvůli ochraně osobního soukromí nebudu nikdy zveřejňovat jméno divadla ani lidí, o kterých budu psát
  4. Ze stejného důvodu nebudu přidávat ani žádné konkrétní fotografie
  5. Svoje pravé jméno zde samozřejmě také zveřejňovat nebudu
  6. Články budou vycházet nepravidelně - závisle na nastalých událostech

A teď něco o mně

  1. Jsem holka
  2. Mám ráda kočky, radši psy
  3. Mám ráda divadlo a tanec
  4. Mám ráda dobrou hudbu
  5. Moc nemusím folk
  6. Nic konkrétnějšího se o mně už nedozvíte
Vím, moc jsem vám o mně neřekla. Není to proto, že bych se bála, že by to někdo zneužil (i když i to je možné), ale spíš je to taková prevence, aby mě nikdo podle těch informací nepoznal. Koho by snad o mě ještě něco zajímalo, zeptejte se v komentářích a dejte mi tam na sebe nějaký kontakt. Možná vám odpovím Mrkající.

Kam dál